Možno budete potrebovať čokoládu alebo antidepresíva, ale zvládnete to

Po porodu, kdy nám doktoři, lidé, kterým člověk věří, zničili dítě a to takovým způsobem, že vlastně s takovým stavem neměl nikdo zkušenost a pak pokaždé, když ti další s ohledem na to, co se stalo u porodu, neměli zájem problémy našeho dítěte řešit.

Tento pocit jsem nikdy neměla.

Stále jsem vdaná, nemáme na sebe tolik času, ale nějak to zvládáme a v profesním životě jsem se posunula z ekonomiky do oblasti práce s lidským organismem, což mě zajímalo už před porodem a vlastně od dětství. Naše dítě a nedostatek pomoci ve zdravotnictví mě vyškolilo natolik, že jsem musela hodně studovat a tak tyto znalosti předávám při práci s dalšími dětmi s postižením.

Cestování a nedostatek spánku. Obojí hlavně v posledních letech. V našem případě jde o to, že máme náročné krmení, kdy potřebujeme specifické podmínky a také přebalovaní velkého dítěte na veřejnosti není zcela jednoduché.

A samozřejmě i nedostatečná bezbariérovost, ale zatím mám sílu to nějak zvládnout.

Zdroj foto: Archív Varmusovcov

Tak na začátku mi to asi vše pomáhaly přežít modlitby a ty mi asi dávaly a dávají tu základní sílu. Dobíjet baterky jiným způsobem jsem začala až po 4 letech šitím patchworku. Teď si zacvičím MBS Feldenkrais metodu , že jsem praktik a za 5 minut je lépe. Dobijím se i na různých seminářích ohledně těla, i když je to studium, ale je to opravdu věc, která mě vždy bavila, je to koníček. A hlavně úsměv našeho dítěte, to je záruka. Každý den je něco, co mi udělá radost, protože pro mě je samotná cesta cíl. I ve špatném a náročném dni umím najít něco dobrého, něco co mě aspoň trochu potěší, něco za co jsem vděčná. V tom mám asi štěstí.

S humorem řečeno, učení lidského organismu, lepší lekce člověk nedostane. Žádná pozitiva nevidím. Přizpůsobila jsem se nové situaci tak, aby se mi dobře žilo, což optikou někoho se zdravým dítětem i někoho s dítětem s postižením, by mohlo být vnímáno jako velmi omezené žití. Stále bych změnila čas a přála si u porodu jiné doktory, aby bylo mé dítě zdravé.

V ničem. Silná jsem byla vždy.

Jak jsem psala, vyměnila bych doktory. A pokud už mělo být vše, jak bylo, tak bych začala dříve pracovat s dítětem MBS Feldenkrais metodou, která jde na podstatu a pomáhá právě i těžkým stavům. Jinak nemám pocit, že bych něco udělala jinak. Asi bych byla důraznější na doktory v těch prvních letech.

Žít tak, abych já i má rodina byla spokojená. Tento záměr by byl stále stejný i se zdravým dítětem.

Zdroj foto: Archív Varmusovcov

Že to zvládnou, že to nebude lehké, možná budou potřebovat čokoládu nebo antidepresiva na nějakou dobu, ale zvládnou to.

Umět si najít každý den maličkost, která potěší. Např. u mně je to občas i to, že dítě dobře dýchá, že má nádech a dostatečný výdech. 

Uvědomit si, že pokud už je dítěti osudem, čímkoli a kýmkoli naložena nějaká ta výzva, tak nepotřebuje ještě smutnou a nešťastnou maminku. Že opravdu platí spokojená matka = spokojené dítě, že to někomu dá více práce to v sobě najít, ale funguje to.

Využít jakoukoli nabízenou pomoc a naučit se o tu pomoc říct a čím dříve, tím lépe.

Být s miminkem i batoletem kůže na kůži aspoň 10 minut a jen tak si užívat to společné bytí, vše ostatní pro ten okamžik vypustit. Je to uzdravující nejen pro dítě, ale uzdravuje to i maminčinu psychiku.

Že první fáze, kdy se dozvídáme vše to nepříjemné a i ta druhá fáze, kdy se hledá ta pomoc, jestli použít terapii A nebo B nebo obě, jsou těžké, ale jednoho dne skončí a pak už to půjde. Stále to nemusí být lehké, o tom vím sama, ale to vnitřní napětí skončí.

Toto je téma na celý článek (snad i knihu), který chci pro maminky zpracovat asi už 2 roky, tak uvidím, zda se mi to někdy povede, jen by mi to pomohlo, protože to často opakuji. :-)

Bc. Iveta Varmusová, MBS Feldenkraisova metóda

Rozhovor pripravila: Ing. Daniela Maťuchová, www.provitalis.sk